Dmitrij Ivanovič Mejsner

Narodil se v šlechtické rodině. V r. 1918 absolvoval gymnázium v Petrohradě a nastoupil na Právnickou fakultu Petrohradské univerzity, kde studoval do r. 1919. Účastnil se občanské války. V r. 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. V r. 1921 odjel přes Konstantinopol do Sofie, kde se podílel na založení Ruského studentského svazu a stal se jeho místopředsedou. Do Československa přijel 3. listopadu 1923 na sjezd ruských studentů a již zde zůstal. Vystudoval Ruskou právnickou fakultu v Praze (1926). Byl člen redakční rady časopisu Svoimi puťami (1926). Pracoval v Ruském zahraničním historickém archivu (1929 – 1945). Byl generálním zástupcem pro distribuci novin Poslednije novosti a Zveno (Paříž) v Československu. Byl tajemníkem Jednoty ruských emigrantských studentských organizací (1929 – 1931) a Jednoty ruských emigrantských organizací (1927 – 1938), předsedou Ruského demokratického studentského svazu (od r. 1927), členem vedení Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a členem Demokratické skupiny strany Národní svoboda. V r. 1941 byl krátce vězněn gestapem. V r. 1948 pracoval v archivní službě ministerstva vnitra, od r. 1951 pracoval na ministerstvu zemědělství. Poté vedl překladatelské oddělení Ústavu pro mezinárodní spolupráci v zemědělství v Praze. Získal sovětské občanství. Od konce padesátých let žil střídavě v Moskvě a v Praze. Urna s jeho popelem byla uložena do hrobu jeho dcery na Olšanských hřbitovech v Praze.