Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková

Vystudovala dějiny literatury na Historické a filologické fakultě Moskevské univerzity (studium dokončila v r. 1915). V Československu žila od 24. prosince 1919. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala české dějiny a literaturu a v letech 1923 – 1925 studovala dějiny umění na École du Louvre v Paříži. Po návratu do Československa pracovala jako redaktorka časopisů Volja Rossii a Centraľnaja Jevropa. V letech 1941 – 1942 byla za protifašistickou činnost vězněna (byla členem odbojové skupiny pod vedením F. Bauera). Po válce psala do etnografických a uměnovědných časopisů a organizovala výstavy v regionálních galeriích. V letech 1946 – 1951 přednášela lidové umění na univerzitě v Olomouci, v letech 1946 – 1960 byla redaktorkou uměleckého oddělení vydavatelství Melantrich a uměnovědnou konzultantkou československých muzeí. Byla členkou Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Slovanského ústavu, Umělecké besedy, Syndikátu českých spisovatelů, Svazu československých spisovatelů (od 1946), Svazu československo-sovětského přátelství, členem vedení Společnosti F. Dostojevského v Praze a předsedkyní Klubu dejvicko-soboteckého přátelství. Do ruštiny přeložila dva díly knihy T. G. Masaryka Světová revoluce a knihu Spomienky, překládala do češtiny ruskou a sovětskou literaturu. Je autorkou řady publikací o českém lidovém umění. Je pohřbena na hřbitově v Sobotce v hrobce rodiny Samšiňákových.