Georgij Alexandrovič Merger

Po maturitě na 2. petrohradském reálném gymnáziu v r. 1916 absolvoval Konstantinovské dělostřelecké učiliště (1917) a poté byl převelen do Besarábie, kde v hodnosti podporučíka sloužil u dělostřelecké baterie. Po r. 1918 se zdržoval v Petrohradě a v táboře v Lahti ve Finsku, kde pracoval u Červeného kříže. Během občanské války bojoval v armádě generála P. N. Wrangela na severní frontě. Spolkečně s Alexejevskou dělostřeleckou brigádou byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. Odjel do Konstantinopole, kde pracoval jako strojník. 18. února 1922 přijel do Československa. Po studiu konstrukčně dopravního směru na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT byl od r. 1928 zaměstnán v Dopravním odboru obce pražské ÚNV hl. m. Prahy jako technický úředník. V r. 1933 získal československé občanství. V r. 1938 pracoval jako technický koncipista a v letech 1939 – 1946 jako technický komisař a vedoucí projekčního oddělení komunikačního úřadu Dopravním odboru. 18. března 1946 byl jmenován vrchním technickým komisařem, v r. 1947 technickým radou a v dubnu 1949 byl převeden do plánovacího referátu. Od 1. září 1951 do 30. června 1954 byl zaměstnán v Kanceláři pro územní plán hlavního města Prahy (v jeho kompetenci bylo řešení dopravní koncepce územního plánu Prahy). Od 1. července 1954 pracoval ve Státním ústavu pro projektování výstavby hl. m. Prahy. 16. ledna 1959 byl poslán do důchodu. Až do r. 1971 poté pracoval v různých projektových ústavech (Keramoprojekt, SUDOP, Zemědělský projektový ústav, Útvar hlavního architekta Prahy). Byl členem odborných komisí pro významné investiční stavby a komise Vládního výboru pro výstavbu. Vypracovával odborné posudky pro ministerstvo dopravy, Ústav architektury a územního plánování v Brně, Ústav stavebních hmot a konstrukcí v Praze aj. a rovněž připomínky k připravovaným směrnicím. Je autorem publikací o projektování městských komunikací. Věnoval se jednotlivým druhům městské dopravy, typům uličních soustav, sítí a náměstí, zabýval se příčným a podélným profilem ulice, směrovými oblouky, křižovatkami a dopravní kapacitou ulic, spolu s vedlejšími komunikačními a dopravními zařízeními. Pozornost věnoval i estetice uličního prostoru. Publikoval v odborných časopisech (např. Silniční obzor, Silniční doprava aj.).