Dmitrij Pavlovič Nikitin
V první světové válce bojoval v hodnosti kapitána, od listopadu 1918 sloužil jako podplukovník v Dobrovolnické armádě v Markovově pluku. V r. 1920 byl společně s armádou evakuován na poloostrov Gallipoli, odkud odjel do Československa. V r. 1931 získal československé občanství. Byl členem politické strany Rolnické Rusko a Klubu druhého pokolení. V r. 1932 byl vedením klubu obviněn ze spolupráce se sovětskými agenty a vyloučen. Tato informace byla uveřejněna v pražském ruském týdeníku Jedinstvo, kde N. otiskl své vysvětlení a obranu proti nařčení. Poté svoji politickou a společenskou činnost ukončil a začal úspěšně obchodovat se starožitnostmi a orientálními koberci. Současně překládal z francouzštiny do češtiny knihu o koptských textiliích. Až do r. 1959 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze jako odborník na kavkazské koberce.
Manželka: Olga Pavlovna (20. 2. 1898 – 17. 12. 1991; pedagožka; po r. 1945 učila ruský jazyk a literaturu na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze). Děti: Boris (1922 – ?); Kornelij (1922 – 1924, Praha).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Řád sv. Nikolaje Divotvůrce.
Zborov, legionářská kolonie, Úvalská 7; V úžlabině 13.
Единство, 22.01.1932, № 3, ibid, 12.02.1932, № 6, ibid, 19.02.1932, № 7; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Белая Россия. Никитин Дмитрий Павлович. In: http://www.belrussia.ru/page – id – 1272.htm [on-line].