Michail Michajlovič Novikov

Pocházel z měšťanské rodiny. V r. 1894 dokončil studium na Moskevském obchodním učilišti a začal pracovat nejprve v pojišťovně a poté v bance. V letech 1901 – 1904 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Ruprechta-Karla v Heidelbergu. Studium ukončil získáním titulu doktora přírodních věd. Pracoval v Institutu srovnávací anatomie Moskevské univerzity. Jako soukromý docent univerzity byl v letech 1906 – 1908 na zahraniční služební cestě v Heidelbergu, v Paříži a v biologických stanicích ve Villefranche-sur-Mer, Terstu a v Rovini. V r. 1911 obhájil doktorskou práci v oboru zoologie – srovnávací anatomie bezobratlých. V témže roce začal přednášet srovnávací anatomii v technickém oddělení moskevského Obchodního institutu. Byl členem Konstitučně demokratické strany, v r. 1912 se stal členem IV. státní dumy. Během první světové války byl předsedou Moskevského oddělení Výboru pro pomoc válečným zajatcům Mezinárodního Červeného kříže. Od r. 1916 působil jako řádný profesor na katedře zoologie Moskevské univerzity, současně vedl zoologickou laboratoř a redigoval časopis Moskevského spolku přírodozpytců. V r. 1918 byl jmenován děkanem Matematicko-fyzikální fakulty Moskevské univerzity, v r. 1919 se stal rektorem této univerzity. V r. 1920 v souvislosti se vznikem Prozatímního presidia univerzity na funkci rektora rezignoval, ale ještě krátce pokračoval ve své práci na Matematicko-fyzikální fakultě. Poté se stal předsedou Vědecké komise při Nejvyšší hospodářské radě. V r. 1922 byl ze Sovětského Ruska vyhoštěn. Odjel nejprve do Německa, kde v Berlíně pomáhal založit Ruský lidový institut, a v r. 1923 se přestěhoval do Československa. Byl jedním ze zakladatelů Ruské lidové/​svobodné univerzity a jejím rektorem (1923 – 1939). Na univerzitě vedl seminář o obecných otázkách přírodovědy, etnografie a eugeniky. Jako hostující profesor přednášel od r. 1935 srovnávací morfologii a histologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Podílel se na organizaci Ruského kulturně-historického muzea na Zbraslavi (1935). Byl dopisujícím členem Slovanského ústavu, předsedou Badatelské společnosti při Ruské svobodné univerzitě (1933 – 1939), členem Muzejní komise Ruského kulturně-historického muzea (od r. 1934), Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1939), Ruské akademické skupiny v ČSR (1935 – 1939), členem výboru Fondu pro pomoc ruským studentům, Výboru Dne ruské kultury, Královské české společnosti nauk, Československé zoologické společnosti, výboru Hospodářské společnosti slovanského východu, Výboru pro zachování Ruské biologické stanice ve Villefranche-sur-Mer, francouzské Asociace anatomů, Německé zoologické společnosti a Mezinárodního kroužku teoretických biologů se sídlem v Leidenu. V říjnu 1939 odjel na Slovensko, kde založil katedru zoologie na přírodovědecké fakultě bratislavské univerzity a poté na ní působil jako profesor. V letech 1940 – 1945 byl ředitelem Ústavu zoologie a srovnávací anatomie. Současně přednášel na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě. Své práce publikoval v celé řadě československých i zahraničních odborných časopisů. Zabýval se anatomickým výzkumem zaměřeným především na morfologické typy očí a na problematiku analogizace a homologizace jednotlivých struktur ve světle fylogenetické interpretace. V únoru 1945 odjel do Německa. V Mnichově byl profesorem a děkanem přírodovědecké fakulty univerzity založené v rámci UNRRA a vedoucím fakultního Ústavu zoologie a srovnávací anatomie. Přednášel i na církevní škole v Řeznu. Od srpna 1949 žil v USA. Byl činným členem Americké akademie umění a věd (od r. 1957) a členem mnoha ruských i zahraničních vědeckých společností. Několik let stál v čele Ruské akademické skupiny v USA. Byl spolupracovníkem časopisu Novyj žurnal. Napsal vzpomínky (Ot Moskvy do Ňju-Jorka: Moja žizň v nauke i politike; New York, 1952).