Nikolaj Ľvovič Okuněv

Pocházel z dědičné šlechty Pskovské gubernie. Vystudoval Petrohradskou univerzitu (1910). Podílel se na vědeckých expedicích do Novgorodu, Pskova aj. V r. 1911 strávil archeologickou sezónu v Ani (Arménie). Byl členem Novgorodské společnosti milovníků dávnověku, Pskovské archeologické společnosti a Imperátorské ruské archeologické společnosti. V letech 1913 – 1914 byl vědeckým tajemníkem Ruského archeologického ústavu v Konstantinopoli. V r. 1914 byl dočasně přidělen k Akademii věd. V r. 1917 se stal magistrem teorie a dějin umění a soukromým docentem na Petrohradské univerzitě. V létě téhož roku se zúčastnil výpravy na ochranu památek v oblasti vojenských operací na kavkazské frontě. V letech 1917 – 1919 byl profesorem Novorossijské univerzity v Oděse, v září 1919 byl z univerzity propuštěn. Stal se vedoucím kulturního a vzdělávacího oddělení vlády při vrchním velitelství Ozbrojených sil Jihu Ruska. Na jaře 1920 emigroval přes Konstantinopol do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Přednášel na pobočce Bělehradské univerzity ve Skopje. 1. března 1923 přijel na pozvání Ministerstva zahraničních věcí do Československa. Přednášel dějiny umění ruským studentům na Univerzitě Karlově, v Ruskému pedagogickém institutu J. A. Komenského a na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl tajemníkem historického a filologického oddělení Ruského studijního kolegia při Výboru pro umožnění studia ruským studentům. Od r. 1925 byl mimořádným a od 20. července 1948 řádným profesorem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od r. 1929 byl mimořádným a od r. 1936 řádným členem Slovanského ústavu. Byl redaktorem časopisu Byzantinoslavica. Publikoval v českých a západních vědeckých časopisech. V r. 1932 založil ve Slovanském ústavu Archiv slovanského umění, který obsahoval sbírku obrazů a kartotéku pro Slovník ruských umělců (slovník nebyl publikován a kartotéka byla později ztracena). V r. 1935 uspořádal Velkou historickou výstavu ruského umění 18. – 20. století, v letech 1932 a 1948 v Praze organizoval ve spolupráci s Archeologickým institutem N. P. Kondakova výstavy ikon a náboženských předmětů. Významně přispěl k bádání v oblasti byzantologie a dějin umění. Je autorem prvního vědeckého schématu vývoje srbského umění ve 13. – 15. století. Byl čestným vědeckým členem Archeologického institutu N. P. Kondakova, řádným člen Archeologického ústavu v Sofii a Vědecké společnosti ve Skopje. Byl pohřben na hřbitově v Praze Bubnech.