Semjon Petrovič Orlov

Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval Hudební učiliště Imperátorské ruské hudební společnosti v Jaroslavli. Po složení zkoušek se stal profesorem zpěvu a dirigování (1911). V Moskvě učil zpěv na Rogožském městském učilišti. Sbíral národní písně, řídil smíšený církevní pěvecký sbor. Bojoval v první světové válce, během občanské války sloužil v Děnikinově armádě jako důstojník. Byl raněn a 20. března 1920 byl na dopravní lodi Cherson evakuován na ostrov Kypr. Na ostrově zůstal do ledna 1921, poté odjel do Londýna, kde pracoval jako úředník Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Od března 1922 žil v Československu. Učil zpěv, hudební výchovu a hru na housle na Ruském reálném reformním gymnáziu v Praze Strašnicích (1922 – 1938) a v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského. V letech 1922 – 1923 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Spolupracoval s etnografem L. Kubou. Byl jedním z organizátorů ruských hudebních kurzů v Praze. V letech 1950 – 1951 učil ruštinu na Střední ekonomické škole na Vinohradech, v letech 1951 – 1958 působil jako odborný asistent katedry jazyků na Strojní fakultě ČVUT v Praze. Byl členem Svazu ruských pedagogů v ČSR. Napsal několik učebnic a zpěvníků pro ruské školy, byl autorem statí o ruské hudbě a jazykových pomůcek pro vyučování ruštiny a překladatelem technických a hudebněvědných textů. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.