Sergej Alexejevič Ostrogorskij
Specialista na dětské nemoci, otázky školní hygieny a teorii tělesné výchovy, jeden ze zakladatelů petrohradské a ruské pediatrické školy. Pocházel z rodiny dědičné šlechty. Maturoval na Larinském petrohradském gymnáziu (1886) a poté vystudoval Imperátorskou vojenskou lékařskou akademii v Petrohradě (1894). Byl zaměstnán na dětské klinice Michajlovské nemocnice baroneta J. V. Villie, na klinice Vojenské lékařské akademie, v Jelizavetinské nemocnici pro malé děti a v útulku velkokněžny Jekatěriny Michajlovny. Od r. 1901 byl hlavním lékařem Nikolajevské kadetní školy. V r. 1904 se stal členem čtvrtého oddělení Soukromé kanceláře Jeho imperátorského Veličenstva, od r. 1907 byl čestným dvorním pediatrem na dvoře Nikolaje II. (v letech 1907 – 1917 byl lékařem dětí z carské rodiny). Od r. 1911 vedl dětskou kliniku v Roždestvenském vojenském lazaretu při Roždestvenských ošetřovatelských kurzech. V letech 1915 – 1917 byl ředitelem Vyšších kurzů P. F. Lesgafta a profesorem Pedagogického institutu pro předškolní vzdělávání. Byl státním radou, předsedou ruské pobočky Mezinárodní ligy pro ochranu mládeže a místopředsedou Spolku dětských lékařů v Petrohradě. Byl členem Vojenského zdravotního vědeckého výboru. V říjnu 1919 emigroval do Estonska. V Tallinnu se zabýval odbornou a vědeckou činností, předsedal Spolku ruských lékařů v Estonsku a byl místopředsedou Ruského veřejného výboru pro pomoc hladovějícím. 3. června 1922 přijel do Československa. V letech 1922 – 1926 byl profesorem a ředitelem Ruského pedagogického institutu J. A. Komenského v Praze, v r. 1925 se stal profesorem Ruské právnické fakulty v Praze. Byl členem vedení Ruské akademické skupiny, předsedou Spolku ruských lékařů v ČSR (na konci dvacátých let), starostou Ruského Sokola v Praze, místopředsedou Svazu ruského sokolstva v zahraničí, zmocněncem Ruského Červeného kříže, členem Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR a Svazu ruských válečných invalidů v ČSR. Od r. 1930 žil ve Francii a od r. 1932 v Estonsku. Je pohřben na městském hřbitově v Tallinnu.
Otec: Alexej Nikolajevič (1840 – 1917; pedagog, publicista, generál jezdectva). Matka: Varvara Alexandrоvna (1844 – 1902). Manželka: Naděžda Ivanovna (1. 11. 1862, Petrohrad – ?; žila v Praze). Děti: Nina (1895 – ?; žila v Estonsku); Naděžda (1896 – ?; žila v Praze); Marija (1900 – ?; žila v Tallinnu); Sergej (? – okolo 1913, Petrohrad).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Řád sv. Vladimirа 3. třídy; Řád sv. Stanislava 2. třídy; pamětní medaile ke 100. výročí Vlastenecké války 1812; Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců.
Praha II, Nové Město, Tylovo nám., hotel Beránek; Klánovice; Praha XII, Královské Vinohrady, Fügnerovo nám.; Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 597; Běloves u Náchoda.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 238.
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 5. Российская государственная библиотека, Москва 2004; Российское зарубежье во Франции (1919 – 2000). Биографический словарь. В трех томах под общей редакцией Л. Мнухина, М. Авриль, В. Лосской. In: http://www.dommuseum.ru/museum/nauka/slovar/ [on-line].