Michail Petrovič Polosin

* 27. 3. 1886 Verchne-Uraľsk, † 16. 3. 1967 Praha
lékař, chirurg, publicista

Vystudoval Jekatěrinburské reálné učiliště (1905) a Lékařskou fakultu Jurjevské univerzity (1912). Po dokončení studia pracoval na fakultní chirurgické klinice. V r. 1914 byl mobilizován. Během první světové války působil v Ruském Červeném kříži a pracoval jako místní lékař ve Verchne-Uraľsku. V r. 1917 se stal členem a v r. 1918 předsedou Verchneuraľského městského zastupitelstva. V červnu 1918 vstoupil v Čeljabinsku do československých legií. Byl jmenován zdravotním kapitánem a přidělen jako hlavní ošetřující lékař (starší ordinátor) sanitního vlaku č. 1. Ten byl v červnu přeměněn na Československou nemocnici č. 1 v Čeljabinsku, v níž P. sloužil jako chirurg v hodnosti majora. Od března 1919 byl náčelníkem chirurgického oddělení Tomské československé nemocnice. V dubnu 1920 společně s legionáři odplul z Vladivostoku na lodi Mont Vernon. Po příjezdu do Československa získal československé občanství a nostrifikaci lékařského diplomu pro ČSR. Vstoupil do československé armády a sloužil jako chirurg v divizní nemocnici č. 1 v Praze. Byl jmenován hlavním lékařem 5. ženijního pluku v Praze a v r. 1925 byl povýšen na podplukovníka. V r. 1930 byl jako plukovní lékař přeložen do vojenské nemocnice v Košicích, v r. 1931 byl povýšen na plukovníka. V témže roce odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. Dále pracoval jako praktický lékař. Měl ordinaci v Praze ve Vršovicích. Byl jedním ze zakladatelů a členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a řídil jeho lékařské oddělení. Byl předsedou Svazu ruských lékařů v Československu (1935) a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Redigoval časopis Russkij vrač v Čechoslovakii. V r. 1945 byl zatčen a několik měsíců zadržován NKVD. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.

Rodinní příslušníci

Otec: Petr Semjonovič (1858 – 1918; starosta Uralsku). Matka: Anastasija, rozená Chochlova. Manželka: Fomaida (Ida) Semjonovna, rozená Bartoš, v 1. manželství Solovjeva (1881, Moskva – 1967; manželství bylo uzavřeno v r. 1907). Děti: Nina (13. 9. 1907, Jurjev – 2007, USA; absolventka Ruského reálného gymnázia v Praze; v r. 1948 odjela do USA. Je pohřbena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.); adoptovaný Jevgenij Solovjev, syn Fomaidy Semjonovny z 1. manželství (17. 5. 1902, Jurjev – ?).

Dílo

Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.

Vyznamenání

Řád sv. Anny 3. třídy, 2. třídy; Řád sv. Stanislava 3. třídy, 2. třídy; Revoluční medaile (1922); Medaile vítězství (1923); Československý válečný kříž (1926).

Adresa

Praha XIII, Vršovice, Kodaňská 28, Hálkova 28; Slivenec u Velké Chuchle 188.

Archiv

Vojenský ústřední archiv, osobní spis.

Literatura

Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 5. Российская государственная библиотека, Москва 2004; Сорокина, Марина Юрьевна. Российское научное зарубежье: материалы для биобиблиографического словаря. Вып. 1: Медицинские науки. XIX – первая половина ХХ в. Дом русского зарубежья им. А. Солженицына, Москва 2010; Rovenský, Jozef – Vítek, Peter – Harbuľová, Ľubica – Vajó, Július – Čech, Pavel – Bernadič, Marián. Ruskí a ukrajinskí lekári v Česku a na Slovensku. SAP – Slovak Academic Press, s.r.o., Bratislava 2016.

Autoři záznamu Hašková Dana