Michail Petrovič Polosin

Vystudoval Jekatěrinburské reálné učiliště (1905) a Lékařskou fakultu Jurjevské univerzity (1912). Po dokončení studia pracoval na fakultní chirurgické klinice. V r. 1914 byl mobilizován. Během první světové války působil v Ruském Červeném kříži a pracoval jako místní lékař ve Verchne-Uraľsku. V r. 1917 se stal členem a v r. 1918 předsedou Verchneuraľského městského zastupitelstva. V červnu 1918 vstoupil v Čeljabinsku do československých legií. Byl jmenován zdravotním kapitánem a přidělen jako hlavní ošetřující lékař (starší ordinátor) sanitního vlaku č. 1. Ten byl v červnu přeměněn na Československou nemocnici č. 1 v Čeljabinsku, v níž P. sloužil jako chirurg v hodnosti majora. Od března 1919 byl náčelníkem chirurgického oddělení Tomské československé nemocnice. V dubnu 1920 společně s legionáři odplul z Vladivostoku na lodi Mont Vernon. Po příjezdu do Československa získal československé občanství a nostrifikaci lékařského diplomu pro ČSR. Vstoupil do československé armády a sloužil jako chirurg v divizní nemocnici č. 1 v Praze. Byl jmenován hlavním lékařem 5. ženijního pluku v Praze a v r. 1925 byl povýšen na podplukovníka. V r. 1930 byl jako plukovní lékař přeložen do vojenské nemocnice v Košicích, v r. 1931 byl povýšen na plukovníka. V témže roce odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. Dále pracoval jako praktický lékař. Měl ordinaci v Praze ve Vršovicích. Byl jedním ze zakladatelů a členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a řídil jeho lékařské oddělení. Byl předsedou Svazu ruských lékařů v Československu (1935) a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Redigoval časopis Russkij vrač v Čechoslovakii. V r. 1945 byl zatčen a několik měsíců zadržován NKVD. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.