Sergej Germanovič Puškarev

Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na Historické a filologické fakultě Charkovské univerzity (1907–1910) a poté na univerzitách v Heidelbergu (1911–1914) a v Lipsku. V r. 1918 dokončil studium na Charkovské univerzitě a připravoval se na magisterské zkoušky. Od r. 1919 sloužil v Dobrovolnické armádě. V listopadu 1920 byl společně s armádou generála P. N. Wrangela evakuován na parníku Saratov ze Sevastopolu do Konstantinopole. Na konci r. 1921 přijel se skupinou ruských studentů do Československa. Byl soukromým docentem na Ruské lidové univerzitě (1923) a docentem na Univerzitě Karlově (od r. 1925). V letech 1929 – 1944 se podílel na glosáři historie slovanského práva, který pro akademii věd připravoval prof. K. Kadlec. Během druhé světové války byl soukromým docentem a učitelem Administrativní a politické školy distančního vzdělávání a vyšších vojenských vědeckých kurzů Jihovýchodní oddělení Všeruského vojenského svazu. Vedl kurzy pro děti a kurzy ruského jazyka při Ruské akademické skupině v ČSR. Byl členem Slovanského ústavu, Ruské akademické skupiny, Svazu ruských válečných invalidů v ČSR, Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR, členem rady a místopředsedou vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu a zakládajícím členem a prvním tajemníkem Ruské historické společnosti. Byl členem Výboru pro uctění památky Petra Velikého (1925) a členem vydavatelské společnosti Jedinstvo. V r. 1945 odešel do americké zóny v Německu, kde žil v táborech pro vysídlené osoby. V r. 1949 se přestěhoval do USA, přednášel na Yaleově univerzitě. Zabýval se hospodářskými a sociálními dějinami Ruska ve 14. – 18. století. Je autorem monografie o vývoji českých měst ve 14. – 15. století.