Ksenija Andrejevna Rodzjanko

Pocházela ze šlechtické rodiny. Po maturitě na gymnáziu absolvovala střední zdravotnickou školu. V letech 1901 – 1914 působila jako ošetřovatelka ve Společnosti milosrdných sester sv. Jiří při Červeném kříži v Petrohradě a jako pomocnice pečovatelky ve společnosti Jasli. Byla místopředsedkyní Společnosti pro podporu soukromých sester v nemocnicích. Během první světové války pracovala jako zdravotní sestra v Ruském Červeném kříži. V dubnu 1920 byla zatčena Všeruskou mimořádnou komisí pro boj s kontrarevolucí a sabotážemi a poslána do Ivanovského koncentračního tábora „do konce občanské války“. V listopadu 1921 byla v rámci amnestie propuštěna. V letech 1921 – 1928 pracovala jako zdravotní sestra v okresní léčebně ve městě Sergijev Posad. V r. 1928 byla znovu zatčena, vězněna ve věznici Butyrka a poté jí byl na tři roky zakázán pobyt v Moskvě a v Moskevské gubernii. V r. 1929 byla znovu zatčena a vypovězena na tři roky na východní Sibiř. V prosinci 1933 získala povolení odjet do zahraničí a odjela do Paříže. V r. 1934 přijela na osobní pozvání Alice Masarykové do Československa. Pracovala ve Výboru pro pomoc ruským běžencům a od 1. února 1934 se jako pečovatelka starala o T. G. Masaryka. Po jeho smrti se účastnila oficiální i soukromé části jeho pohřbu. 18. května 1937 obdržela československé občanství. Během druhé světové války se podílela na činnosti Ruského domova a různých dobročinných organizací. Po skončení války odjela do USA, kde se zapojila do činnosti Tolstovského charitativního fondu. Své vzpomínky na Prahu publikovala ve sborníku Pamjati vladyky Sergija Pražskogo. Zemřela v Tolstovské kolonii, je pohřbena na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře ve státě New York.