Fjodor Michajlovič Rozov
V letech 1916 – 1917 studoval na Fakultě lodního stavitelství Polytechnického institutu v Petrohradě. Po vypuknutí první světové války vstoupil jako dobrovolník do armády, sloužil na jižní frontě. Během občanské války sloužil v Uralské samostatné armádě na východní frontě a od r. 1919 u 1. samostatné jízdní horské baterie. V r. 1920 byl těžce raněn a na dopravní lodi Jalta evakuován ze sevastopolské nemocnice do Konstantinopole. Odtud odjel do Československa. Studoval na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze (studium dokončil v r. 1929). Podílel se na vývoji prvního československého televizoru Tesla 4001A. Byl členem Jednoty ruských studentů, absolventů vysokých škol v ČSR a Svazu ruských válečných invalidů v ČSR. Po válce získal sovětské občanství a v r. 1956 odjel do SSSR do Uzbekistánu.
Otec: Michail Semjonovič (kněz). Manželka: Irina Anatoljevna, rozená Keľčevskaja (1912 – 1990, Toljatti, SSSR; manželství bylo uzavřeno v r. 1933). Děti: Věra (1934, Praha); Anatolij (4. 3. 1943, Praha; herec, inženýr, spisovatel, člen redakční rady časopisu Russkoje slovo, člen společnosti Russkaja tradicija, místopředseda Asociace ruských spolků v ČR. Autor knihy Russkoje rvannoje vremja, Russkaja tradicija, Praga 2010.).
Praha 6, Strašnice, V olšinkách 56.
Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Розов, Анатолий Федорович. Русское рваное время. Документальный роман. Рассказы. Praha, Русская традиция, 2010.