Jevgenij Andrejevič Saľkov

Pocházel z dědičné šlechty. Vystudoval Alexandrovskou kadetní školu a 1. Pavlovské vojenské učiliště (1898). Účastnil se rusko-japonské a první světové války. Podílel se na zavádění gymnastického výcviku vojáků podle sokolského tělocvičného systému, od r. 1907 vedl Školu instruktorů gymnastiky při gardě Husarského pluku. V r. 1917 byl velitelem 10. pěší divize, v r. 1918 sloužil ve štábu západní armády. V r. témže roce odjel jako zplnomocněnec Děnikinovy vlády s vojenskou misí z Ruska do Československa. Pobýval zde až do září 1920 a podílel se na neúspěšném pokusu zformovat armádu z ruských zajatců. V říjnu 1920 se vrátil do Ruska a vstoupil do armády generála P. N. Wrangela. Po její porážce emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a v září 1922 přijel znovu do Československa. Nejprve pracoval v pražské pobočce firmy Harley-Davidson Motor company, poté vystudoval Zemskou mlékařskou a sýrařskou školu v Kroměříži. Od října 1923 pracoval v Brně jako vedoucí kanceláře Výboru pro umožnění studia ruským studentům. V r. 1926 získal československé občanství. Byl jedním ze zakladatelů Ruského Sokola v ČSR (1923), starostou Ruského Sokola v Brně a ve třicátých letech tajemníkem Svazu ruského sokolstva v Praze. V r. 1931 přednášel o dějinách a činnosti sokolského hnutí pro členy sokolských spolků ve Francii a stal se redaktorem časopisu Russkij sokolskij vestnik. V r. 1932 v Paříži založil Výbor veřejných činitelů pro přípravu sokolského sletu v Praze. V r. 1938 byl zvolen předsedou Výboru ruského oddělení pro Československou zemědělskou výstavu v Praze. Při mobilizaci se dobrovolně přihlásil do služby v československé armádě. Byl členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Podle vzpomínek K. A. Čcheidzeho mizí jeho stopy v nápravně pracovních táborech.