Sergej Arefjevič Ščepichin

Narodil se v rodině uralského kozáckého důstojníka. Vystudoval Orenburskou Nepljujevovu kadetní školu a Orenburské kozácké junkerské učiliště (1899). Po absolvování učiliště sloužil u 2. a později u 4. uralského kozáckého pluku. Účastnil se rusko-japonské války. V r. 1908 dokončil studium na Nikolajevské akademii Generálního štábu. Od prosince 1914 byl starším pobočníkem hlavního ubytovatele štábu 3. armády. V r. 1916 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 2. uralského kozáckého pluku. Od února do června 1918 velel štábu Uralské armády a štábu Uralského kozáckého vojska. V srpnu téhož roku vstoupil do Lidové armády Samarského Komuče (Výboru členů Ústavodárného shromáždění) a bylo mu svěřeno velení polního štábu povolžského frontu. Od října potom velel štábu Samarské skupiny vojsk. Byl povýšen na brigádního generála. Od ledna 1919 velel štábu západní armády admirála A. V. Kolčaka. Účastnil se Sibiřského ledového pochodu. V květnu 1920 emigroval do Číny, odkud odjel do Konstantinopole. 20. května 1921 přijel do Československa. Od r. 1925 do poloviny třicátých let byl zaměstnán v Ruském zahraničním historickém archivu jako účetní. Koncem třicátých let pracoval v Památníku národního odboje na Žižkově. Věnoval se literární činnosti, psal do časopisů Vojenský svět a Vojenské rozhledy. Je autorem vzpomínek na občanskou válku (nebyly nikdy publikovány). Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.