Boris Vasiljevič Sedakov

Studoval na Polytechnickém institutu v Petrohradě a na Právnické fakultě Moskevské univerzity. Od r. 1916 pracoval jako advokát v Moskvě. V letech 1917 – 1918 zastupoval družstva ve Voroněži, Rostovu na Donu a ve Vladikavkazu. V r. 1921 odjel služebně do Konstantinopole, do Ruska se již nevrátil a od října téhož roku žil v Československu. Usadil se na Podkarpatské Rusi, kde pracoval v užhorodské pobočce vydavatelství Plamja a jako vedoucí místního knihkupectví. Byl předsedou užhorodské pobočky strany Rolnické Rusko. Od r. 1933 žil v Praze. Redigoval časopis Znamja Rossii (1933 – 1939), byl dopisovatelem novin Russkaja zemlja, Russkij narodnyj golos (1933 – 1938) a Karpatorusskoje slovo (Užhorod). Ve čtyřicátých letech přednášel na Ruské svobodné univerzitě v Praze. Byl členem ústředního výboru strany Rolnické Rusko – Rolnická strana práce a členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Po neúspěšném pokusu překročit 19. května 1945 demarkační linii mezi sovětskými a americkými vojsky a uchýlit se pod ochranu Američanů byl 20. května zatčen jednotkami sovětské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen k dvaceti letům v nápravně pracovních táborech (Karlag). Podle svědectví rodiny byl při propuštění v r. 1955 těžce nemocen a zemřel u příbuzných v SSSR. Urna s jeho popelem byla převezena do Prahy. V r. 2001 byl rehabilitován.