Nikolaj Jakovlevič Sedov

Během první světové války sloužil jako kapitán Krymského jízdníhu pluku Jejího Veličenstva imperátorky Alexandry Fjodorovny. Byl členem monarchistické organizace N. J. Markova (1917). Osobně se znal se členy carské rodiny a byl ve skupině důstojníků, kteří se ji pokusili osvobodit. Po tomto neúspěšném pokusu vstoupil do Dobrovolnické armády A. I. Děnikina. V r. 1920 byl evakuován do Konstantinopole a v dubnu 1922 přijel přes Terst a Vídeň do Československa. Do r. 1926 studoval na Ruské právnické fakultě v Praze. V r. 1929 byl biskupem Sergijem (Korolevem) v Praze postřižen na mnicha. Vstoupil do kláštera ctihodného Jova Počajevského v Ladomirové na Slovensku. Byl členem Ruské duchovní misie v Jeruzalémě. Po druhé světové válce válce byl kostelníkem ruské misie v chrámu Nejsvětější Trojice v Jeruzalémě. V letech 1949 – 1951 byl zástupcem správce klášterního domu ctihodného Jova Počajevského ve Francii. V letech 1951 – 1961 působil v Teheránu, poté byl až do r. 1984 zpovědníkem Ruské školy v Betánii a Betánské obce ve jménu Vzkříšení Krista s kostelem Marie Magdalény v Getsemanské zahradě.