Michail Naumovič Skačkov

Pocházel z kozácké rodiny. Základní vzdělání získal v církevní škole (1909). Od r. 1912 žil ve Vladivostoku, kde pracoval v restauraci a v tiskárně dopravní kanceláře. V r. 1917 externě odmaturoval na vladivostockém chlapeckém gymnáziu. Od září 1920 studoval na Historické a filologické fakultě Dálněvýchodní univerzity ve Vladivostoku. V letech 1920 – 1921 absolvoval vojenskou službu. V srpnu 1922 odplul se skupinou studentů do Marseille, odtud odjel do Paříže a v listopadu téhož roku přijel do Prahy (se sovětským pasem). Studoval na Ruské právnické fakultě v Praze (v r. 1925 byl vyloučen) a současně navštěvoval filologické přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl místopředsedou Svazu ruských studentů – občanů SSSR, členem literárního uskupení Poustevna básníků a Devětsilu. V Praze se stýkal s místními levicově orientovanými a komunistickými intelektuály a emigrantské společnosti se, s výjimkou členů Poustevny, vyhýbal. Od jara 1925 pracoval jako překladatel а redaktor časopisu, který vydávalo sovětské obchodní zastupitelství v Praze. Jako první přeložil do ruštiny Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. V polovině r. 1926 se vrátil do SSSR. V letech 1930 – 1933 byl tajemníkem Moskevského městského výboru spisovatelů a současně působil jako překladatel z češtiny, bulharštiny a srbštiny. Na podzim 1933 byl zatčen a převezen do tábora na Soloveckých ostrovech. Byl odsouzen k trestu smrti a následně zastřelen. 16. června 1958 byl rehabilitován.