Konstantin Pavlovič Belgovskij

V r. 1914 začal v Kyjevě spolupracovat s novinami Kijevljanin, Kijevskoje utro a Golos Kijeva. V r. 1919 redigoval v Oděse noviny Syn otěčestva a Južnoje slovo. V r. 1920 emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, odtud odjel do Bulharska. 30. března 1920 přijel ze Sofie do ČSR jako redaktor časopisu Slavjanskaja zarja. Do r. 1921 byl zástupcem ředitele v pražské pobočce agentury Russunion, poté se stal ředitelem agentury Centropress. V r. 1921 byl jedním ze zakladatelů Svazu ruských novinářů a spisovatelů v ČSR a také jeho tajemníkem. Byl členem Ruského Sokola v Praze a členem vedení Ruské zemědělské strany. Jako dopisovatel spolupracoval mimo jiné s novinami Segodňa (Riga) a Echo (Kovno) a s časopisy Studěnčeskije gody a Golos emigranta (Berlín). Publikoval i v českých periodikách (Venkov, Apollon, Prager Presse, Duch novin). V r. 1923 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů. V r. 1938 získal československé občanství. 23. června 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. O jeho dalším osudu není nic známo.