Ivan Ivanovič Bezuglov

Donský kozák. Po dokončení studia na Velikokňažeském reálném učilišti (1917) začal v r. 1918 studovat na Donské univerzitě, ale ještě téhož roku vstoupil do Dobrovolnické armády. V průběhu občanské války sloužil postupně v Bogajevském pluku, ve 48. pluku a v 6. donském kozáckém pluku, s nímž byl evakuován z Krymu do Konstantinopole. 14. prosince 1922 přijel do Československa. V r. 1926 dokončil studium na Vysoké škole zemědělské v Brně a současně i v Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze. Nejprve byl zaměstnán ve Státním výzkumném ústavu v Bratislavě, v r. 1929 si založil vlastní obchod se stavebninami a podnikal rovněž v autodopravě. Údajně byl i majitelem farmy pro chov koní. V letech 1933 – 1939 společně s S. B. Balykovem vydával a redigoval časopis Kazakija, současně redigoval časopis Kazačij věstnik. Aktivně se účastnil kozáckého kulturního a společenského života. Byl atamanem Všekozácké stanice v Bratislavě, předsedou Ústředního vedení Kozáků-nacionalistů v emigraci, od r. 1942 atamanem Kozáků-nacionalistů na Slovensku, v letech 1943 – 1945 zástupcem velitele Kozáckého nacionalistického hnutí. 18. dubna 1945 utekl se svým synem do Německa, kde se v r. 1953 stal obchodním partnerem firmy vyrábějící likéry. Nadále se angažoval v politickém a společenském životě. Od r. 1946 postupně zastával funkce generálního tajemníka Kozáckého nacionalistického hnutí a tajemníka, místopředsedy a generálního tajemníka Nejvyššího kozáckého zastupitelstva v zahraničí. Od r. 1954 stál v čele Nezávislé národní jednoty v Německu. Své práce publikoval v časopisech Volnoje Kazačestvo, Kazakija, Kazačij Golos, Kovylnyje Volny, Kazačje Jedinstvo a v novinách Kazačij Věstnik a Kazak. Několik jeho statí vyšlo i v některých ukrajinských periodikách a ve varšavském časopise Wschód. V r. 1956 odjel do USA. Je pohřben na hřbitově sv. Vladimíra v Jacksonu v New Jersey.