Nikolaj Nikolajevič Bogdanov

Pocházel ze šlechtické rodiny. Byl členem Konstitučně demokratické strany. Studoval v Rižském polytechnickém institutu. Studia nedokončil, za politickou činnost byl vypovězen z města. Byl poslancem 2. státní dumy za Rjazaňskou gubernii. Za první světové války byl předsedou zdravotnické organizace Všeruského svazu měst na Krymu. V r. 1917 byl přednostou újezdního úřadu v Simferopolu, komisařem Prozatímní vlády a členem Ústavodárného shromáždění za Taurickou gubernii. Za občanské války sloužil v armádě generála L. G. Kornilova. V letech 1918 – 1919 byl ministrem vnitra Krymské oblastní vlády. Po evakuaci Krymu odjel do Jekatěrinodaru, kde se přidal ke generálovi A. I. Děnikinovi a v létě 1919 ke generálovi A. V. Kolčakovi na Sibiři. 1. listopadu 1920 emigroval do Konstantinopole. Odtud odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde pracoval v pobočce pražského Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). V prosinci 1921 byl zvolen předsedou Bělehradské skupiny konstitučních demokratů. Byl členem bělehradského oddělení Všeruského zemského svazu. V červenci 1923 odjel do Československa, kde se stal členem revizní komise pražského Zemgoru. V Praze založil Společnost pro studium samosprávy v ČSR a stal se jejím tajemníkem. Byl členem Pražské demokratické skupiny. Přednášel na akcích Svazu ruských agronomů v ČSR. V r. 1927 se přestěhoval do Francie, žil v Paříži a ve Favières. Podílel se na vydávání časopisu Samoupravlenije. Svobodný zednář, člen lóže Severnaja Zvezda.