Sergej Andrejevič Konradi

Maturoval na klasickém gymnáziu v Simferopolu. V r. 1907 dokončil studium na Geologickém institutu Kateřiny II. v Petrohradě. V letech 1908 – 1909 se zúčastnil geologické expedice na Kamčatku, kterou organizovala Ruská geografická společnost (dnes je jeho jménem nazvána jedna ze sopek kamčatského Východního hřbetu). Byl vědeckým asistentem Geologického institutu a Geologického výboru v Petrohradě (1913). Za první světové války sloužil jako důstojník u letectva. V září 1916 byl převelen do Itálie, v letech 1921 a 1922 sloužil na Špicberkách, kde pro armádu prováděl geologický průzkum. Do Československa přijel v r. 1923 z Itálie. Od 1. listopadu 1924 do 1. října 1926 byl zaměstnán v pražské pobočce Škodových závodů. Zabýval se prováděním pokusů s novými vynálezy, např. pro akumulování a vedení tepla v různých tekutinách v uzavřených nádobách, a současně hledal nové možnosti využití méněcenného paliva. Pracoval rovněž v oddělení propagace, kde využíval znalost ruštiny, italštiny, němčiny a francouzštiny. Později byl přeložen do oddělení kotlů, kde jako konstruktér pracoval na detailním propracování roštových součástek a na projektech zlepšení tepelného hospodaření starších typů kotlů. V r. 1928 požádal o možnost ročního výjezdu do Argentiny a Paraguaye. Do Československa se již pravděpodobně nevrátil.