Konstantin Alexandrovič Čcheidze

Narodil se na severním Kavkazu jako syn gruzínského knížete a Rusky. Studoval na Petrovské Poltavské kadetské škole (absolvoval v r. 1916) a Jezdecké učiliště v Tveru (1917). V letech 1918 – 1920 se účastnil občanské války, sloužil v Kabardinském jízdním pluku. Od r. 1919 publikoval v místních novinách Kabardinec, Južnyj kurjer a Donskoj listok. V květnu 1920 byl u Perekopu raněn, 1. listopadu téhož roku byl spolu s armádou evakuován do Konstantinopole. V lednu 1921 byl společně s personálem utečeneckého tábora transportován na ostrov Lemnos, kde působil jako správce nemocnice. Po zrušení utečeneckého tábora odjel na jaře 1921 do Bulharska. kde se živil jako nádeník. V září 1923 přijel na pozvání starší sestry nelegálně do Československa. Studoval na Ruské právnické fakultě v Praze (absolvoval v r. 1928). Byl členem hnutí eurasijců, od r. 1924 přednášel v Eurasijském semináři. Své práce publikoval v mnoha eurasijských periodikách, např. Jevrazijskaja chronika, Jevrazijskij sbornik, Jevrazijec, Jevrazija aj. Spolupracoval s ruskými pražskými časopisy Svojimi puťjami, Gody, Kavkazskij gorec, Kazačij spoloch, Kazačij puť, Rossija i Slavjanstvo. V letech 1928 – 1929 pobýval v Paříži, kde spoluredigoval týdeník Jevrazija. Po návratu do Prahy se stal redaktorem časopisu Česko-ruská budoucnost. Dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Publikoval v četných českých periodikách, např. Venkov, Brázda, Rozhledy po literatuře a umění, Světozor aj. Udržoval osobní i profesní kontakty s mnoha českými literáty, např. V. Kaplickým, J. Horou nebo Ž. Pohoreckou.V r. 1932 založil v literárním oddělení Národního muzea v Praze archivní fond Fedoroviana Pragensia, věnovaný tvorbě a životu filozofa N. F. Fjodorova. Vedl kroužek současné ruské literatury při Ruské lidové univerzitě v Praze. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů, členem-spolupracovníkem Ruské akademické skupiny v Československu, členem Rady pedagogů Ruské lidové univerzity v Praze. V r. 1938 požádal o československé občanství. V červenci téhož roku se odstěhoval do Užhorodu a po rozpadu ČSR se s obtížemi vrátil do Prahy. Za okupace byl jedním ze zakladatelů nelegální emigrantské organizace Výbor pro obranu Ruska. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Za «členství v antisovětské organizaci Eurasijské hnutí a účast v boji proti sovětské moci (v občanské válce na straně bílých)» byl 20. října 1945 odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech (Siblag, Ozerlag, Mariinsk, Kamerovská oblast). V lednu 1955 byl propuštěn a 23. května téhož roku se vrátil do Československa. Pracoval jako překladatel v zahraniční redakci ČTK a jako externí překladatel v Obchodní komoře, spolupracoval se Slovanskou knihovnou a dával soukromé hodiny ruského jazyka. Poslední roky života trpěl nevyléčitelnou nemocí, zemřel v nemocnici po pokusu o sebevraždu. Je pohřben v Roudnici. 30. června 1992 byl rehabilitován. Pseudonymy: Al. Kostan, A. Kostan, Čch, Konstal.