Jevgenij Nikolajevič Čirikov

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Studoval na Právnické a Matematické fakultě Kazaňské univerzity. Za účast ve studentských nepokojích byl v r. 1887 z univerzity vyloučen. Kvůli své politické činnosti v rámci hnutí narodniků strávil s krátkými přestávkami léta 1887 – 1906 ve vyhnanství (Nižnij Novgorod, Caricyn, Astrachaň, Minsk, Kazaň, Samara). Již jako student přispíval do novin. Nějakou dobu byl členem vydavatelského spolku Znanije. V r. 1918 odjel z Petrohradu do Rostova na Donu, kde vedl literární část OSVAGu (Osvědomitělnoje agentstvo – informační a propagandistický orgán Dobrovolnické armády a později Ozbrojených sil Jihu Ruska). V listopadu 1920 byl ze Sevastopolu evakuován do Konstantinopole, začátkem r. 1921 odjel do Bulharska do Sofie. 25. září téhož roku přijel do Československa. V letech 1922 – 1930 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Byl členem literárního kroužku Daliborka, v r. 1921 předsedou (a později čestným členem) Svazu ruských novinářů a spisovatelů v ČSR, členem Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů, žijících v ČSR při MZV (od 1922) a čestným členem Česko-ruské jednoty. Během svého pobytu v Československu byl literárně činný, jeho práce byly vydávány v ruštině i v překladu do češtiny. Je pochován na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.