Petr Dmitrijevič Dolgorukov

Pocházel ze starého knížecího rodu. Po maturitě na 1. moskevském gymnázium absolvoval Historickou a filologickou fakultu Moskevské univerzity (1889). Zastával různé funkce v zemstvu. Byl místopředsedou I. státní dumy, jedním ze zakladatelů Svazu zemců-konstitucionalistů (1903), Konstitučně-demokratické strany (od r. 1905 členem ústředního výboru) a Svazu osvobození a členem jeho rady. Bojoval v první světové válce. V r. 1920 emigroval do Konstantinopole, kde se stal členem Prozatímního výboru Všeruského svazu měst v zahraničí. Spolu s A. V. Žekulinovou a P. P. Jureněvem založil Ruské gymnázium Všeruského svazu měst v Konstantinopoli. V r. 1921 se zúčastnil sjezdu Ruské národní jednoty v Paříži, byl členem Ruského národního komitétu. Od r. 1922 žil v Československu. V r. 1926 se jako delegát za ruskou emigraci v Československé republice zúčastnil Ruského zahraničního sjezdu v Paříži. Byl předsedou Jednoty ruských emigrantských organizací v ČSR (od r. 1927), Výboru Dne ruské kultury v ČSR (1938 – 1942), členem rady Ruského zahraničního historického archivu a členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR a výboru Fondu pomoci ruským studentům a předsedou revizní komise Výboru pro boj s tuberkulózou při Společnosti ruských lékařů v ČSR. 9. června 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Zemřel ve Vladimirském vězení. V r. 1992 byl rehabilitován.