Alexandr Ivanovič Fenin

Kolegiátní rada. V r. 1883 dokončil studium na Charkovském reálném učilišti. Po studiích v Báňském institutu v Petrohradě (1899) pracoval v uhelných dolech na Donbasu, v závodech Rusko-belgické hutní společnosti (1897) a od r. 1910 v uhelných dolech E. F. Bijčkrofta v Jekatěrinoslavské gubernii. Byl členem Svazu ruských báňských inženýrů. Během občanské války byl ministrem obchodu a průmyslu v Děnikinově vládě a členem Rady vrchního velitele Ozbrojených sil Jihu Ruska. V r. 1919 zastupoval Donskou vládu generála P. N. Krasnova. V únoru 1920 emigroval do Egypta, kde uskutečnil řadu výzkumů na pobřeží Rudého moře a na Sinajském poloostrově. Od května 1922 žil trvale v Československu. Působil jako profesor na Vysoké škole báňské v Příbrami, současně byl děkanem ruské báňské sekce. Účastnil se specializovaných výzkumů na Podkarpatské Rusi. Dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Byl členem Ruské akademické skupiny, Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR, Ruské hudební společnosti, Společnosti přátel Ruského domova, členem výboru Ruského Červeného kříže v ČSR, členem vedení Spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR a představitelem Ruského obchodního, průmyslového a finančního svazu. V r. 1926 byl delegátem pařížského Ruského zahraničního sjezdu za ruskou emigraci v Československu. Je autorem řady vědeckých děl; napsal i vzpomínky Vospominanija gornogo inženýra (Минувшее, Париж-Москва, 1993, т. 14). Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.