Alla Sergejevna Golovina

Pocházela ze starého švýcarského baronského rodu, jehož členové se na začátku 19. století usadili v Rusku. V r. 1919 emigrovala společně s rodinou na lodi Corcovado z Oděsy do Konstantinopole. Přibližně rok strávila v internátní škole Maják na Princových ostrovech. V r. 1920 se rodina na krátkou dobu vrátila do Ruska, ale 25. února 1920 byli na lodi Baku znovu evakuováni z Oděsy do Konstantinopole. Následující tři roky strávila v Konstantinopoli v mennonitském útulku pro ruské děti. V únoru 1923 přijela do Československa a od března stéhož roku studovala na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové. Po maturitě v r. 1928 byla přijata na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byla členkou literárního uskupení Poustevna a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Byla spoluredaktorkou sborníku Skit II. (1934). Své práce publikovala v novinách Vozroždenije, Poslednije novosti, Rossija i slavjanstvo, Ruľ, Novosti, Molva, Meč a v časopisech Volja Rossiji, Sovremennyje zapisky, Russkije zapisky aj. V červnu 1935 odjela do Švýcarska a dále do Francie. Byla členkou pařížského Svazu ruských spisovatelů a novinářů, Svazu mladých spisovatelů a básníků a literární skupiny Křižovatka. V r. 1939 se vrátila do Švýcarska. Za druhé světové války pracovala jako armádní cenzorka a od r. 1948 byla zaměstnána v překladatelské agentuře. Po sňatku s belgickým občanem de Pelychy se v r. 1955 usadila v Belgii. Je pohřbena na hřbitově v Uccle.