Alexandr Konstantinоvič Georgijevskij

Maturoval na klasickém gymnáziu v Petrohradě. V letech 1916 – 1919 studoval v Charkovském technologickém institutu a potom v Polytechnickém institutu v Novočerkassku V r. 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli a poté do Konstantinopole. V prosinci 1921 přijel se skupinou studentů do Československa. Studoval obor dopravní konstrukce na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT (1922 – 1926). V letech 1926 – 1929 byl zaměstnán jako technický úředník ve firmě Ferrobeton, v letech 1929 – 1930 ve firmě Ing. J. Král v Brně a v letech 1930 – 1936 pracoval na Zemském úřadě v Praze. V r. 1932 obhájil doktorskou disertační práci. Od r. 1936 žil na Slovensku. V letech 1936 – 1939 pracoval jako hlavní konstruktér v železárnách v Podbrezové, v Banské Bystrici a v Breznu nad Hronom. V letech 1936 – 1945 byl konstruktérem Hlavního stavebního úřadu Ministerstva dopravy a veřejných prací v Banské Bystrici. Během tohoto období vypracoval desítky projektů dálničních a železničních mostů, malých ocelových pozemních staveb a stožárů, včetně viaduktu u Hanušovic, který byl v té době největší stavbou svého druhu ve střední Evropě. Stavěl mosty na železničních tratích Banská Bystrica – Diviaky, Červená Skála – Margecany aj. Byl autorem 40 ocelových mostů na Slovensku. Současně přednášel teorii železničního a pozemního stavitelství na Slovenské vysoké škole technické. V letech 1941 – 1945 byl ředitelem Ústavu železničních konstrukcí, v letech 1950 – 1960 vedl katedru dřevěných a ocelových konstrukcí Strojní fakulty Slovenské vysoké školy technické. Přednášel teorii železničních konstrukcí. Po odchodu do penze dále pracoval jako odborník na kovové a železobetonové konstrukce ve firmě Doprastav v Bratislavě. Byl autorem více než dvaceti odborných statí a učebnic. Byl členem Svazu inženýrů a architektů, Svazu ruských válečných invalidů v ČSR a Společnosti přátel Ruského domova.