Vladimir Ivanovič Gepner

V Oděse vystudoval střední technickou školu. Za občanské války sloužil jako důstojník v Děnikinově armádě. Po prodělané nemoci mu bylo 13. dubna 1920 povoleno léčení v zahraničí, vzhledem k vývoji situace se již do Ruska nevrátil a odjel do Turecka. Do Československa přijel 5. května téhož roku z Bělehradu. Od konce května 1920 byl zaměstnán jako úředník ve vydavatelství Slavjanskoje izdateľstvo, od července 1923 ve vydavatelství Plamja v Praze. Přednášel na Ruské lidové univerzitě. V r. 1934 byl velitelem Školy vojenských věd v Praze. V r. 1942 spolupracoval s Vyššími vojenskými vědeckými kurzy Všeruského vojenského svazu. Byl členem dozorčí rady spořitelny Slavjanskaja vzaimnosť a členem Ruského svazu účastníků Velké války v Praze, Gallipolského krajanského spolku v Praze a předsedou Spolku vojenského sebevzdělávání v Praze. V r. 1945 odjel do západní Evropy, odkud do USA.