Pavel Timofjejevič Gorgulov
Uváděl, že pochází z kozácké rodiny. Podle dokumentů nalezených na počátku 21. století byl odloženým dítětem svěřeným do výchovy. Během první světové války sloužil jako důstojník na frontě v Haliči, byl raněn a v r. 1916 evakuován z fronty. Odmaturoval na Jekatěrinodarském vojenském učilišti a začal studovat na Lékařské fakultě Moskevské univerzity. Po třech měsících byl povolán do armády a přidělen k 3. kubáňskému praporu pěších kozáků jako pomocník lékaře. Po revoluci v r. 1917 se vrátil do stanice Labinskaja. Podle některých svědectví pracoval od října 1918 do ledna 1919 jako zdravotník v místní nemocnici. Potom odjel do Rostova na Donu, aby pokračoval ve studiu. V r. 1921 emigroval do Polska, 3. prosincе téhož roku přijel do Československa. V r. 1926 dokončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Pod pseudonymem psal (neúspěšně) romány. Založil vlastní stranu – Všeruskou lidovou zemědělskou stranu „zelených“. V Hodoníně si otevřel nelegální lékařskou praxi, léčil pohlavní nemoci. Jeho život provázely skandály a soudní spory. V r. 1929 byl souzen za provádění nelegálních potratů. V témže roce vydal v Olomouci tři čísla časopisu Skif. Nějakou dobu žil v Přerově a v r. 1931 utekl do Francie. 6. května 1932 spáchal atentát na francouzského prezidenta Paula Doumera. Po atentátu byly v jeho bytě objeveny zápisky, z nichž vyplývalo, že se chystal zabít rovněž německého prezidenta Hindenburga a československého prezidenta Masaryka. Podle výpovědi se do Hindenburgovy blízkosti nedostal, protože mu německá vláda neudělila vstupní vízum. K pokusu o atentát na prezidenta Masaryka mělo dojít v nádražní čekárně v Hrušovanech u Brna 14. června 1930 po jeho příjezdu na tamní nádraží. Podle výpovědi byl připraven vystřelit, ale když na něj Masaryk pohlédl a usmál se, nedokázal to. Za vraždu prezidenta Doumera byl postaven před soud a popraven. Je pohřben na pařížském hřbitově Thiais. Pseudonym: Pavel Bred.
Manželka: 1. M. V. Ovčinnikova (manželství bylo uzavřeno 6. 3. 1921, rozvedeno v lednu 1923); 2. Emilie (bigamistické manželství bylo uzavřeno 21. 12. 1921, rozvedeno 24. 2. 1927) 3. ?; 4. Anna-Maria, rozená Geng. Děti: 1 dítě (1933, o jeho osudu není nic známo).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Praha; Přerov
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Единство, 1932, №№ 19 – 21, 28, 29; Sládek, Zdeněk: Pět malých příběhů z historie první republiky. H&H, Jinočany 1992, s. 43 – 47; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 2. Российская государственная библиотека, Москва 1999; Чумаченко, Виктор Кириллович. «Я одинокий, одичавший скиф…» (Жизнь и творчество Павла Горгулова). In: Кубань: проблемы культуры и информатизации, 2000, № 1, c. 31 – 34; Чумаченко, Виктор Кириллович. Похождения зауряд-врача. Русский эмигрант, убивший французского президента. In: Родина, 2004, № 6, с. 60 – 62; Российское зарубежье во Франции (1919 – 2000). Биографический словарь. В трех томах под общей редакцией Л. Мнухина, М. Авриль, В. Лосской. In: http://www.dommuseum.ru/museum/nauka/slovar/ [on-line]; Синенький, Александр. Писатель-убийца. In: www.peoples.ru/state/criminal/killer/gorgulov [on-line]; Uhlíř, Dušan. Prezidentův vrah: Co zabránilo bělogvardějci v atentátu na Masaryka? In: https://www.stoplusjednicka.cz/prezidentuv-vrah-co-zabranilo-belogvardejci-v-atentatu-na-masaryka [on-line].