Sergej Dmitrijevič Golicyn
Byl představitelem zemstva, čestným smírčím soudcem Charkovského újezdu a státním radou. Od r. 1901 sloužil jako důstojník v gardě Preobraženského pluku. V době občanské války sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska v rezortu Ministerstva spravedlnosti. Počátkem r. 1920 byl evakuován z Novorossijska nejprve na Pevnostní ostrov (Princovy ostrovy) a posléze dopravní lodí Briann do Konstantinopole. V létě 1920 žil na Princových ostrovech. V Konstantinopoli pracoval v Ruském gymnáziu Všeruského svazu měst. Společně s gymnáziem odjel do Československa do Moravské Třebové. Byl zaměstnán v hospodářském oddělení gymnázia, měl na starosti vytápění budov. Od konce dvacátých let žil v Praze. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Otec: Dmitrij Fjodorovič (1849 – 1893; státní rada). Matka: Marija Alexandrovna, rozená Sivers (1851 – 1920). Manželka: Naděžda Antonovna (13. 2. 1873 – 20. 8. 1930, Praha). Děti: Nikita (2. 2. 1912, Petrohrad – ?; absolvent Ruského reálného reformního gymnázia v Moravské Třebové); Fjodor (1914, Charkovská gubernie – ?; absolvent Ruského reálného reformního gymnázia v Moravské Třebové).
Новости, 27. 4. 1940, № 72.
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 2. Российская государственная библиотека, Москва 1999; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры российской гвардии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2002.