Alexej Stepanovič Lomšakov

Vynálezce tzv. Lomšakovova roštu, analyzátoru pro stanovení kvalitativního a kvantitativního složení směsí plynů a ekonomizéru s žebrovými trubkami. Vystudoval Petrohradský technologický institut. V letech 1896 – 1903 byl ředitelem Putilovských závodů v Petrohradě. Od r. 1899 přednášel jako docent elektrotechniku v Petrohradském technologickém institutu, od r. 1902 v něm působil jako profesor aplikované mechaniky. V r. 1900 obdržel za vynález posuvného roštu cenu na mezinárodní technické výstavě v Paříži. V letech 1914 – 1917 byl zaměstnán v Rusko-baltském závodě v Revelu a v muniční továrně v Taganrogu. Byl předsedou Svazu inženýrů Ruska a členem ústředního výboru Konstitučně demokratické strany. Stal se členem 1. Státní dumy. Byl náměstkem ministra financí vlády Jihu Ruska. V únoru 1920 opustil Novorossijsk a přes Konstantinopol a Itálii přijel v dubnu téhož roku do Československa. V rámci tzv. Ruské pomocné akce se staral o ruské studenty. V letech 1921 – 1931 byl hlavním konzultantem Škodových závodů v Plzni a v Praze. V r. 1923 se stal profesorem Českého vysokého učení technického v Praze, v témže roce absolvoval dvouměsíční studijní cestu do USA. V r. 1925 byl jmenován profesorem a přednostou Ústavu parních generátorů. Nadále se věnoval výzkumu, na řadu svých vynálezů získal patenty. Po uzavření českých vysokých škol byl penzionován, ale nadále pracoval jako konzultant několika průmyslových podniků. Za druhé světové války byl uvězněn, ale na žádost německých techniků byl propuštěn. Po r. 1945 měl jako emigrant problémy, ale postavili se za něj jeho bývalí žáci, kteří zaujímali vlivná místa v sovětské vědě, průmyslu a politice. Z ruštiny překládal odbornou technickou literaturu. Byl členem Masarykovy akademie práce (1925), čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků, čestným předsedou Ruské akademické skupiny (1921), předsedou Jednoty ruských emigrantských organizací, Svazu ruských akademických organizací v zahraničí (1921) a Spolku ruských inženýrů a techniků (1921 – 1939), zakladatelem a předsedou Výboru pro umožnění studia ruským studentům v ČSR (1921), místopředsedou výboru Fondu pro pomoc ruským studentům v ČSR, členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR a Ruské hudební společnosti. Byl blízkým přítelem rodiny T. G. Masaryka. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.