Sanža (Sanži, Sandži) Bajanovič Bajanov

Kalmyk (příslušník západomongolského národa). Pocházel z astrachaňské kozácké rodiny. Po studiu na Právnické fakultě Petrohradské univerzity působil do r. 1917 jako advokát v Úřadu kalmyckého národa v Astrachani. V březnu 1917 byl zvolen do Ústředního výboru pro záležitosti Kalmyků, od července téhož roku stál v čele Rady inteligence pro organizaci a uspořádání zemských voleb v ulusech. Po revoluci v r. 1917 byl za Přikaspický okruh č. 1 zvolen členem Ústavodárného shromáždění. Od podzimu 1917 do jara 1920 zastupoval Kalmycké kozácké vojsko v Jihovýchodním svazu kozáckých vojsk, kavkazských horalů a svobodných stepních národů. V říjnu 1920 byl z Krymu evakuován na ostrov Lemnos a odtud do Konstantinopole, kde se stal hlavním představitelem astrachaňské kozácké komunity a Orenburského kozáckého vojska v exilu (do r. 1921). V březnu 1922 odjel do Bulharska. Učil církevní dějiny a kalmycký jazyk v Ruském Petropavlovském gymnáziu Všeruského svazu měst v Leskovci. 20. dubna 1923 přijel do Československa na Sjezd představitelů ruského školství v zahraničí a již zde zůstal. Zasloužil se o přijetí kalmyckých dětí v Československa. V pražském ruském gymnáziu ve Strašnicích (později na Pankráci) učil budhimus, kalmycký jazyk a dějiny. Od r. 1938, kdy většina kalmyckých dětí dokončila středoškolské vzdělání, pracoval v gymnáziu nadále jako vychovatel. Vydával časopis Ulan Zalat (v kalmyčtině). V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky. Zemřel ve vězení v Budyšíně, kde je pohřben ve společném hrobě.