Boris Ivanovič Belousov

Syn carského generála. V r. 1920 emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde studoval v Ruské kadetní škole. V r. 1924 přijel do Československa, kde vystudoval strojní oddělení České technické vysoké školy v Brně (1929). Po studiu nastoupil do ČKD, kde pracoval v oddělení konstrukcí parních lokomotiv a v oddělení strojů pro cukrovarnictví. V říjnu 1941 byl přemístěn na Němci obsazené území Běloruska, aby tam pomáhal obnovit továrnu zničenou ustupujícími sovětskými vojáky, od března 1942 pracoval rok jako inspektor pro sběr průmyslových, finančních a lékařských dat v Minsku. V dubnu 1945 před příchodem Rudé armády odjel s matkou a sourozenci z Brna do Mnichova, kde založil soukromou kancelář pro konstrukci strojů na výrobu sušeného mléka a mechanismů pro řízení rychlosti parních strojů. V r. 1949 odjel do USA (Las Vegas), kde se zpočátku živil sběrem pomerančů a citronů, později projektoval různá zařízení pro soustruhy, galvanizaci, elektrické pily, vrtací stroje atd. Podílel se na kontrolních opatřeních proti povodním v okolí Los Angeles. Byl členem Spolku ruských inženýrů v USA (1949). Poslední léta života strávil v rakouském Štýru. Pracoval v sirotčinci (děti, u kterých byl velmi oblíben, mu říkaly Rübezahl). Zemřel v nemocnici v Rosenheimu. Přezdívka: Boroda.