Boris Ivanovič Birjulin
Studoval v Institutu dopravních inženýrů v Petrohradě. V r. 1919 vstoupil do Dobrovolnické armády, 1. listopadu 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. V prosinci 1921 odjel do Bulharska, kde se živil jako geodet. 9. srpna 1923 přijel do Československa. Po studiu na České technické vysoké škole v Brně žil a pracoval na Slovensku (Žilina, Zlaté Moravce). Byl aktivním členem Ruského Sokola v ČSR, podílel se na založení časopisu Russkij sokolskij vestnik. 29. března 1945 byl ve Zlatých Moravcích zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a za „ozbrojený boj proti Rudé armádě a členství v antisovětských organizacích“ odsouzen na osm let v nápravněpracovních táborech. 11. ledna 1950 zamítlo Slovenské pověřenectvo vnitra jeho návrat na Slovensko. O jeho dalším osudu není nic známo.
Manželka: Paraskeva Mitrofanovna, rozená Bělošapka (1904, Kubáň – 1936, Žilina; sokolská činitelka).
viz Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Praha VIII, Libeň, ubytovna Svobodárna, U Svobodárny 1100; Praha XVIII, Břevnov, Šlikova 325.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 181
Národní archiv, f. Oni byli první
Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha)
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Русский сокольский вестник, 1937, № 1, с. 6
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000
Bystrov, Vladimír. Z Prahy do GULAGu aneb překáželi. Bystrov, Praha 1999
Волков, Сергей Владимирович. Офицеры российской гвардии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2002.