Ivan Ivanovič Tideman

Po maturitě na 2. kyjevském gymnáziu (1912) začal studovat na strojním oddělení Kyjevského polytechnického institutu. V r. 1915 opustil školu a jako dobrovolník vstoupil do armády. Byl přidělen k 14. střeleckému pluku armádního generála I. V. Gurka. V r. 1916 absolvoval v hodnosti podporučíka 1. oranienbaumskou školu. Od r. 1917 publikoval v novinách a časopisech. Účastnil se občanské války, v Dobrovolnické armádě sloužil v hodnosti poručíka. Několikrát byl raněn. 1. listopadu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován ze Sevastopolu do Turecka, na poloostrov Gallipoli. V r. 1921 žil v Estonsku, kde byl zaměstnán v Baltské manufaktuře v Revelu. Od února 1922 žil v Praze. Vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze (1927). Jako invalida obdržel stipendium od Československého červeného kříže. Pracoval ve Spojených továrnách hospodářských strojů Fr. Melichar-Urath a spol., a. s. v Brandýse nad Labem a ve firmě A. a J. Volman, továrna na stroje a slévárna v Čelákovicích. Publikoval v novinách Za svobodu!, Deň russkogo invalida, Vtoroje pokolenije a v časopisech Studenčeskije gody, Svoimi puťami, Pestrý týden a Venkov. Účastnil se setkání literárního kroužku Daliborka. Byl členem literárního uskupení Poustevna, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Ruského vševojenského svazu, Gallipolského krajanského spolku, Svazu ruských válečných invalidů a Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR.