Alexej Nikolajevič Gavrinev

Pocházel z měšťanské rodiny. Vystudoval gymnázium v Tule. V r. 1914 vstoupil jako dobrovolník do armády, sloužil jako nižší důstojník v gardě Carskoselského střeleckého pluku Jeho Veličenstva Nikolaje II. Po r. 1917 byl demobilizován a vrátil se do Tuly. Byl povolán do Rudé armády, kde sloužil jako posel K. J. Vorošilova. Onemocněl tyfem. Po převozu do nemocnice utekl na území kontrolované Dobrovolnickou armádou. Sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska. Během ústupu Dobrovolnické armády opět onemocněl, byl hospitalizován a po příchodu Poláků do Kyjeva padl do zajetí. Ze zajateckého tábora se mu podařilo utéct do Československa. Krátce žil na Podkarpatské Rusi, v r. 1920 přijel do Prahy. Vyučil se knihařskému řemeslu a restaurování starých rukopisů. V Košířích v usedlosti Perníkářka otevřel ruské knihařské družstvo, ve kterém zaměstnával emigranty. Po rozpadu družstva si otevřel soukromou dílnu. V letech 1939 – 1945 provozoval papírnictví a knihařskou dílnu v budově ruského gymnázia na Pankráci. Současně pracoval jako úředník ve spolku, který zajišťoval výstavbu a fungování ruských škol v Československu. V květnu 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Na přímluvu manželky sovětského vyslance, která v Tule žila ve stejné ulici jako on, byl G. propuštěn. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.