Michail Alexandrovič Inostrancev

Po maturitě na petrohradském Larinském klasickém gymnáziu v r. 1891 vstoupil jako dobrovolník do gardy Finského pluku. Studoval na Nikolajevské vojenské akademii Generálního štábu (1898 – 1901). V r. 1900 byl jmenován kapitánem Generálního štábu. V letech 1902 – 1906 učil na Petrohradském pěchotním junkerském učilišti a v letech 1906 – 1911 a Vladimirském vojenském učilišti. V r. 1908 byl povýšen na plukovníka. V letech 1906 – 1911 byl mimořádným a od r. 1916 řádným profesorem Nikolajevské vojenské akademie a v letech 1916 – 1917 profesorem Akademie Generálního štábu. Účastnil se první světové i občanské války. V r. 1918 byl s Akademií Generálního štábu evakuován z Petrohradu do Jekatěrinburgu. V květnu 1919 byl jmenován generálem. V dubnu 1920 byl společně s československými legionáři evakuován z Vladivostoku. V letech 1920 – 1926 žil v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Pracoval v soukromé bance a učil na Ruském reálném gymnáziu v Záhřebu. 28. března 1926 přijel na pozvání československého Generálního štábu do Československa, aby zde přednášel o světové válce ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Pracoval v oddělení vojenských dějin Generálního štábu. Na Ruské lidové univerzitě vedl Kroužek pro studium světové války (1928). V r. 1930 získal československé občanství. Psal do časopisů a novin Česká revue, Naša revoljucija, Vojenské rozhledy, Revue de cavallerie, Revue militaire francaise, Národní listy, Russkij invalid a Morskoj žurnal. Je autorem řady prací o vojenských dějinách a strategii a dějinách ruské armády v 17. a 18. století. Napsal vzpomínky (Moji vospominanija, Moskva 2017). Svůj archiv předal do Ruského zahraničního historického archivu (v současnosti se nachází ve Státním archivu Ruské federace). Byl členem Svazu ruských válečných invalidů v ČSR. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.