Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval 3. moskevskou kadetní školu (1885) a Nikolajevské inženýrské učiliště v Petrohradě (1888; získal hodnost poručíka). Sloužil v ženijním vojsku. V letech 1890 – 1894 studoval na Nikolajevské inženýrské akademii. Od r. 1895 sloužil v hodnosti poručíka jako inženýr u ženijního vojska, účastnil se stavby železnice na Urale, Sibiři a Bajkalu. Specializoval se na skalní úseky a tunely. V r. 1906 odešel do výslužby v hodnosti kapitána. O dva roky později si koupil v Jekatěrinburgu dům č. 49/​9 na Vozněsenském prospektu a založil stavební firmu. V letech 1914 – 1917 byl členem jekatěrinburského městského zastupitelstva. Na konci r. 1917 byl na rozkaz sovětských úřadů vystěhován ze svého domova a jeho dům se stal „domem zvláštního určení“. V r. 1918 v něm byla internována carská rodina a v noci 17. července byla ve sklepě zavražděna. I. se již do domu nevrátil. Na podzim r. 1918 se stal členem obnovené jekatěrinburského městského zastupitelstva a pokračoval i ve své podnikatelské činnosti. Současně přednášel v Báňském institutu. V r. 1920 společně s ustupujícími československými legionáři odjel do Irkutsku. V r. 1920 emigroval do Japonska, kde učil na gymnáziu v Jokohamě. Do Československa přijel v srpnu 1921. Od r. 1923 přednášel na Ruském vyšším učilišti dopravních techniků, v letech 1923 – 1933 přednášel stavbu železnic na Českém vysokém učení technickém v Praze. Byl členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a předsedou rusko-české úvěrové společnosti Societas. Pravidelně se účastnil setkání ruských emigrantů na Zbraslavi, tzv. Zbraslavských pátků. Byl pohřben společně s manželkou v kryptě ruského chrámu Nanebevzetí Přesvaté Bohorodice na Olšanském hřbitově v Praze.