Vjačeslav (Václav) Nikolajevič Irmanov

Dětství prožil v jižním Rusku, od r. 1928 žil s matkou ve Finsku. V r. 1937 přijel studovat za otcem do Prahy. V letech 1938 – 1939 studoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od r. 1939 zpíval a hrál na kytaru v různých orchestrech a klubech (v jazzovém souboru, v Orchestru Emila Ludvíka, v Elit – Clubu a ve skupině Rytmus.) V letech 1945 – 1946 pohostinsky spolupracoval s hudebními tělesy Swing Stars, Ladislava Habarta a Kamila Běhounka. V letech 1946– 1948 vystupoval s Orchestrem Karla Vlacha. S orchestry nahrál desítky gramofonových desek značky Esta, Ultraphon a Supraphon. Když v r. 1949 komunisté zakázali swing a písně zpívané v angličtině, opustil hudební kariéru a začal se živit sochařstvím. Je autorem např. Nové studny na nádvoří hradu Staré Hrady, sochy Dostojevského pro světovou výstavu v Praze (1964) nebo plastik na pražských sídlištích Prosek a Střížkov. Zúčastnil se Expa 1958. Od 70. let příležitostně vystupoval jako zpěvák ve vzpomínkových televizních pořadech a v r. 1985 vystoupil na festivalu Jazz Praha. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Hrál a zpíval v několika českých filmech. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech