Dmitrij Nikolajevič Ivancov
Vystudoval Právnickou fakultu Moskevské univerzity. V letech 1915 – 1916 působil na Moskevské univerzitě jako soukromý docent na katedře politické ekonomie a statistiky. V r. 1916 se stal asistentem v charkovském Novoalexandrijském zemědělském a lesnickém institutu a soukromým docentem na Charkovské univerzitě (do r. 1920) a v r. 1916 profesorem statistiky v Polytechnickém institutu v Jekatěrinodaru. V březnu 1920 emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Pracoval jako úředník na ředitelství Státního statistického úřadu a Státní komise pro péči o ruské uprchlíky. Byl jedním ze zakladatelů Ruské akademické skupiny v Bělehradě. Do Československa přijel 1. července 1923 ze švýcarského Bernu. V letech 1923 a 1924 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. V letech 1923 – 1930 přednášel politickou ekonomii v Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze. Jako docent působil na Ruské právnické fakultě v Praze. Přednášel rovněž na Univerzitě Karlově a na Ruské lidové/svobodné univerzitě (1930 – 1945). Spolupracoval se Společností právních a společenských věd při Ruské právnické fakultě a s Eurasijským seminářem. Byl členem redakční komise Ruské badatelské společnosti při Ruské lidové univerzitě. Zastával funkci tajemníka Studijního kolegia Ruské svobodné univerzity, byl členem ústředního výboru strany Rolnické Rusko (1925 – 1933), členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a Ruské akademické skupiny. Po 25. dubnu 1945 odjel do Německa; ještě před odjezdem předal své materiály do Ruského zahraničního historického archivu. V Německu působil jako profesor na Mnichovské univerzitě. V r. 1947 se odstěhoval do USA. Přednášel na Fordhamské a Kolumbijské univerzitě, byl členem vedení Ruské akademické skupiny v USA. Byl pohřben na hřbitově Novo-Divějevského Uspenského pravoslavného ženského kláštera (Nanuet, USA).
Otec: Nikolaj Michajlovič (1845 – ?; protojerej). Matka: Julija Fjodorovna, rozená Beljajeva. Manželka: Jelena Stepanovna, rozená Vakulenko, v 1. manželství Rusanovskaja (6. 5. 1888, Kyjev – ?; emigrovala v lednu 1920. Do r. 1923 žila v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde pracovala jako úřednice na ředitelství Státního statistického úřadu v Bělehradě. 1. července 1923 přijela do Československa. Byla členkou Společnosti Ruské svobodné univerzity. Manželství bylo uzavřeno v r. 1920.).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Praha VIII, Libeň, ubytovna Svobodárna, U Svobodárny 1100; Zbraslav; Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 29.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 208; Государственный архив Российской федерации, ф. Р‑5790.
Постников, Сергей Порфирьевич. Русские в Праге 1918 – 1928 г. г. Legiografie, Прага 1928; Документы к истории русской и украинской эмиграции в Чехословацкой республике (1919 – 1939). Сост. Сладек, Зденек – Белошевская, Любовь. Славянский институт АН ЧР, Прага 1998; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Александров, Евгений Александрович. Русские в Северной Америке. Биографический словарь. Хэмден (Коннектикут, США) – Сан-Франциско (США) – Санкт-Петербург (Россия) 2005; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011; Российское зарубежье во Франции (1919 – 2000). Биографический словарь. В трех томах под общей редакцией Л. Мнухина, М. Авриль, В. Лосской. In: http://www.dommuseum.ru/museum/nauka/slovar/ [on-line].