Roman Osipovič Jakobson

Pocházel z židovské rodiny. V r. 1914 dokončil studium v Lazarevském intitutu orientálních jazyků a v r. 1917 na Moskevské univerzitě. Od r. 1915 vedl Moskevský lingvistický kroužek. Aktivně se účastnil práce Společnosti pro studium poetického jazyka. V letech 1918 – 1920 působil na Moskevské univerzitě. V květnu 1920 odjel z Ruska do Estonska a 10. července 1921 přijel jako tlumočník misie Červeného kříže, která se starala o repatriaci válečných zajatců, z Revelu do Československa. Později byl zaměstnán jako tiskový mluvčí sovětské obchodní misie v Praze (do r. 1928). V r. 1930 obhájil na Německé univerzitě v Praze doktorskou disertační práci. V r. 1933 se stal docentem, v r. 1934 mimořádným a v r. 1937 řádným profesorem Masarykovy univerzity v Brně. Do r. 1939 na univerzitě přednášel ruskou filologii a staročeskou literaturu a vedl katedru ruské filologie. Byl členem Slovanského ústavu v Praze, byl jedním z redaktorů časopisu Slavische Rundschau (Praha). V r. 1937 získal československé občanství. Byl jedním ze zakladatelů a členem Pražského lingvistického kroužku (v letech 1927 – 1939 místopředseda). Kvůli svému židovskému původu odjel v dubnu 1939 do Dánska, posléze žil v Norsku a Švédsku. Jako hostující profesor působil na univerzitách v Kodani, v Oslu a v Uppsale. Od r. 1941 žil v USA, kde přednášel na Kolumbijské a Harvardově univerzitě a v Massachusettském technologickém institutu. Byl členem dánské, srbské a polské akademie věd, dopisujícím členem helsinské Ugrofinské společnosti a Britské akademie, předsedou Mezinárodního komitétu slavistů (od r. 1958) a členem nebo čestným členem mnoha dalších akademií a vědeckých společností. V r. 1968 byl jmenován čestným doktorem Univerzity Karlovy a Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Zabýval se mimo jiné obecnou teorií jazyka, psycholingvistikou, fonologií, morfologií, slavistikou aj. Byl jedním ze zakladatelů strukturalizmu v jazykovědě a literární vědě. Pseudonym: Olaf Jansen.