Nikodim Pavlovič Kondakov
V letech 1861 – 1865 studoval na Historické a filologické fakultě Moskevské univerzity. V letech 1866 – 1869 učil na gymnáziích, v letech 1870 – 1888 přednášel na Novorossijské univerzitě v Oděse. V r. 1873 získal titul magistra teorie a dějin umění, v r. 1874 se stal docentem Novorossijské univerzity. V r. 1876 obhájil doktorskou disertační práci a v r. 1877 byl jmenován řádným profesorem Novorossijské univerzity. Byl státním radou (1882). V r. 1888 byl jmenován řádným profesorem Petrohradské univerzity a v r. 1894 zasloužilým profesorem. V letech 1888 – 1893 byl hlavním správcem sbírek Ermitáže, v letech 1888 – 1891 členem Imperátorské archeologické komise. Byl dopisujícím členem Petrohradské Akademie věd (1892) a od r. 1898 akademikem. V r. 1893 se stal členem Imperátorské Akademie umění. Řídil vykopávky v Kerči, v Kubáňské oblasti, v Tamani, v Chersonesu aj. V letech 1884 – 1894 byl ředitelem Oděské kreslířské školy a Uměleckého učiliště Oděského spolku krásných umění. Od r. 1898 byl členem České akademie věd a umění. Byl členem mnoha ruských i zahraničních akademií, univerzit, ústavů, muzeí, společností atd. Založil nový vědní obor – dějiny byzantského umění. Podílel se na kompletaci uměleckých sbírek Ermitáže, Ruského muzea a dalších institucí. Od dubna 1917 žil v Jaltě. Na začátku září 1918 odjel do Oděsy, kde pracoval v Radě Oděského uměleckého učiliště a přednášel na Novorossijské univerzitě. Od podzimu 1919 do ledna 1920 byl redaktorem pro zahraniční politiku a otázky vzdělávání v novinách Dobrovolnické armády Južnoje slovo (Oděsa). 6. února 1920 emigroval do Konstantinopole. V letech 1920 – 1922 byl profesorem Sofijské univerzity a od 1. dubna 1922 až do své smrti mimořádným profesorem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl prvním předsedou Ruského institutu v Praze. Pro Alici Masarykovou uspořádal individuální přednášky o dějinách kultury. Významně přispěl k rozvoji studia nomádských kultur. Je autorem více než 30 vědeckých prací, jako první použil ikonografické metody výzkumu. Byl pohřben v kryptě ruského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze.
Otec: Pavel, (správce usedlosti knížet Trubeckých). Manželka: Věra Alexandrovna, rozená Giljarova (1839 – 1913; učitelka ruštiny a dějepisu). Děti (adoptované): Sergej (6. 10. 1879, Oděsa – 5. 4. 1940, Paříž, Francie; umělecký kritik, orientalista, novinář, překladatel, organizátor výstav. Vystudoval Fakultu orientálních jazyků na Petrohradské univerzitě. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí a v muzeích v Gatčině a v Petergofu. V r. 1921 odjel za otcem do Bulharska, od 26. března 1922 žil v Československu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Spolupracoval s řadou časopisů a novin, např. Ruľ, Segodňa, Russkaja mysľ aj. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů a vědeckým členem Archeologického institutu N. P. Konadakova. V r. 1928 se přestěhoval do Francie); Petr (1886 – 1919; důstojník Dobrovolnické armády).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Řád sv. Anny 1. třídy (1903), 2. třídy (1878), 3. třídy (1869); Řád sv. Vladimira 2. třídy (1906), 3. třídy (1888); Řád sv. Stanislava 1. třídy (1892), 2. třídy (1873); Řád Bílého orla (1911); Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců (1913); Řád Čestné legie 2. třídy (1916, fr.); Za občanské zásluhy (1924, bulh.); Velkodůstojník Řádu italské koruny (1924).
Praha II, Nové Město, Hybernská ul., hotel Central; Praha, Palackého 53; Praha III, Malá Strana, Schönbornský palác.
Národní archiv, f. Policejní ředitelství; Národní archiv, f. Komitét pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR; Archiv Karlovy univerzity, f. Kondakov; Literární archiv Památníku Národního písemnictví v Praze, f. Nikodim Pavlovič Kondakov; Archiv Ústavu dějin umění AV ČR, f. Kondakov.
Никодим Павлович Кондаков 1844 – 1924. К 80-летию. Прага, 1924; Лазарев, Виктор Николаевич. Никодим Павлович Кондаков (1844 – 1925). Москва 1925; Сборник статей, посвященных памяти Н. П. Кондакова. Археология. История искусства. Византиноведение. Seminarium Kondakovianum, Прага 1926; Roháček, Jiří. Nikodim Pavlovič Kondakov a jeho pražské dědictví. In: Dějiny a současnost, 17, Praha 1995, s. 34 – 38; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; Никодим Павлович Кондаков (1844 – 1925). Личность, научное наследие, архив. Сборник статей. ГРМ, СПб. 2001; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011.