Vladimir Ionovič Jeršov

Pocházel ze šlechtické rodiny. Po maturitě na klasickém gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu Moskevské univerzity a současně studoval na Moskevské konzervatoři u S. Rachmaninova hru na klavír. Poté začal studovat na diplomatickém oddělení Ústavu orientálních studií, ale studium nedokončil. Účastnil se první světové války, za občanské války sloužil v Dobrovolnické armádě. V r. 1921 emigroval do Konstantinopole a přes Athos a Paříž přijel v r. 1923 do Československa. Krátce studoval orientalistiku na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci, poté se stal na katedře botaniky Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1927 odjel na Slovensko do Martina. Soukromě učil jazyky a hru na klavír a učil v místní průmyslové škole. Založil dendrologickou zahradu a v centru Martina byl podle jeho návrhu vytvořen Hviezdoslavův park. Zabýval se šlechtěním nových odrůd květin a ovoce. Za druhé světové války se účastnil protifašistického odboje. Od r. 1943 ve svém domě ukrýval sovětské zajatce, kterým se podařilo utéct ze zajateckých táborů. Byl členem štábu 1. československé partyzánské brigády generála Milana Rastislava Štefánika a překladatelem a zástupcem velitele oddílu francouzských partyzánů. Účastnil se bojů u Strečna, Kremnice a Krupiny. Padl do zajetí a byl převezen do koncentračního tábora do Německa. Po osvobození žil krátce v Paříži, potom se vrátil do Martina. V r. 1948 byl za urážku K. Gottwalda zatčen a odsouzen k sedmi letům odnětí svobody. Po propuštění směl pracovat pouze jako zahradník. V r. 1969 byl rehabilitován. Je pohřben na místním hřbitově ve vsi Bystrička.