Alexej Vladimirovič Kamnev

V r. 1918 dokončil studium dějin, moderní filologie a právních věd na Petrohradské univerzitě a poté pracoval jako úředník v Sevastopolu. V r. 1920 emigroval do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde působil jako středoškolský profesor ve městě Bela Cerkva. V r. 1923 přijel do Československa. Učil francouzštinu, němčinu, latinu a dějepis na české měšťanské škole v Moravské Třebové a na ruských gymnáziích v Moravské Třebové (1928 – 1935) a v Praze na Pankráci (1939 – 1945). V letech 1934 – 1938 studoval francouzštinu a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a internován v táboře v polské Ratiboři, v září téhož roku byl propuštěn. Od r. 1945 žil v Plzni, od r. 1946 učil francouzštinu a ruštinu na Státním gymnáziu T. G. Masaryka. V letech 1949 – 1959 byl odborným asistentem ruského jazyka a literatury na Pedagogické fakultě v Plzni (později Vyšší pedagogická škola) a na částečný úvazek byl zaměstnán i na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze. Věnoval se metodice vyučování ruského jazyka. Je pohřben v Plzni.