Konstantin Ľvovič Kapnin

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval Sumskou kadetní školu, Alexandrovské vojenské učiliště (1909) a absolvoval zkrácené kurzy Válečné akademie (1917). Během první světové války sloužil jako důstojník u 31. brigády lehkého dělostřelectva a v operačním štábu 10. armádního sboru. V r. 1917 dokončil v hodnosti kapitána studium na Akademii Generálního štábu. V prosinci téhož roku byl jmenován náčelníkem štábu 7. divize Dobrovolnické armády a v r. 1919 náčelníkem štábu Kornilovské pěchotní úderné divize. V r. 1920 byl povýšen na podplukovníka a v témže roce byl evakuován z Krymu do Turecka. Odešel z armády a emigroval do Československa. Získal československé občanství a v březnu 1924 obdržel povolení prezidenta republiky vstoupit do čs. armády. V hodnosti kapitána byl zařazen k 2. dělostřeleckému pluku. V r. 1925 byl jmenován velitelem 8. baterie 2. dělostřeleckého pluku, v r. 1926 byl povýšen na štábního kapitána. V r. 1929 byl převelen k 1. dělostřeleckému pluku. V r. 1930 byl povýšen na majora. V r. 1937 byl převelen k 12. dělostřeleckému pluku a povýšen na podplukovníka dělostřelectva. Po mobilizaci v září 1938 sloužil v severozápadních Čechách a na Podkarpatské Rusi. 1. ledna 1940 byl penzionován. Publikoval v časopise Vojenské rozhledy. 25. května 1945 byl v Přerově zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a 4. června odsouzen na deset let v nápravně-pracovních táborech. V r. 1950 ho československá armáda zbavila hodnosti podplukovníka. Zemřel v gulagu, datum úmrtí a místo pohřbení nejsou známy.