Nikolaj Nikolajevič Karlinskij
Vystudoval kadetní školu, v r. 1917 získal důstojnickou hodnost. Sloužil v hodnosti praporčíka v gardě Preobraženského pluku. Za občanské války sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska. V r. 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli, odkud v r. 1925 přijel do Československa. Vystudoval chemii na České technické vysoké škole v Brně. V letech 1934 – 1944 byl vedoucím laboratoře celulózky v Ružomberoku. Aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl zajat a poslán do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Po osvobození se vrátil na Slovensko. Stal se ředitelem celulózky a posléze pracoval v Úřadu pro patenty a vynálezy v Bratislavě. V 60. letech se podílel na vzniku anglicko-slovenského technického slovníku. Byl členem Gallipolského krajanského spolku v Brně, předsedou Svazu ruských invalidů a členem vedení Spolku Gallipolců.
Otec: Nikolaj Nikolajevič (1854 – ?; architekt). Manželka: 1. N. A. Karlinskaja (manželství bylo uzavřeno v r. 1920, bylo rozvedeno); 2. ?. Děti: z 1. manželství: Natalja (1923 – ?); Varvara, provdaná Čerbanič (15. 8. 1928, Praha – 15. 8. 2011, Bratislava, Slovenská republika; vystudovala Slovenskou univerzitu a poté učila ruštinu. Po srpnové okupaci v . 1968 odjela se svým synem do Anglie a učila ruštinu na Východoanglické univerzitěve městě Norwich.. Po odchodu do důchodu se vrátila na Slovensko a žila v Bratislavě v Domově seniorů. Je pochována na hřbitově Slvičí údolí v Bratislavě.); Nikolaj; z 2. manželství: dcera.
Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917–1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 3. Российская государственная библиотека, Москва 2001; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры российской гвардии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2002; Чумаков, Александр Викторович. Россияне в Словакии. Российские соотечественники в Словакии. История и современность. Stredná odborná škola polygrafická, Bratislava 2008, с. 81.