Nikolaj Ignaťjevič Kiselev-Gromov
Po maturitě vstoupil jako dobrovolník do Dobrovolnické armády, sloužil u 1. jízdního pluku generála Aleksejeva. V r. 1920 nemohl být kvůli zranění nohy evakuován z Novorossijska a proto se po vstupu Rudé armády do města vydával se za rudoarmějce Karpova. Byl pověřen funkcí informátora Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR (Čeky). Po obvinění ze špatného plnění povinností byl za trest přidělen ke správě Soloveckého tábora zvláštního určení. V r. 1924 odtud uprchl přes Finsko do Československa. Zde se zasloužil se o zveřejnění informací o poměrech v SSSR. Jeho kniha Tábory smrti vyšla v r. 1933 v Praze rusky i v českém překladu.
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.