Dmitrij Jurjevič Kobjakov

Pocházel z rodiny divadelníků. Maturoval na 6. chlapeckém gymnáziu v Tiflisu (1915) a začal studovat na Právnické fakultě Moskevské univerzity. V r. 1917 se přihlásil jako dobrovolník do zdravotnického oddílu Zemského svazu a byl přidělen na Kavkazskou frontu. Po ústupu armády se vrátil do Tiflisu, kde se stal členem Svazu básníků. Na konci r. 1918 odjel přes Moskvu do Kyjeva. Spolupracoval s ilegální organizací, která bolševikům poskytovala svědectví o činnosti Němců a getmanovců v Moskvě. Onemocněl a po uzdravení odjel do Oděsy, pracoval v bytovém družstvu a v Národním komisariátu pro vzdělávání. V městské části Oděsy Peresyp založil první lidovou univerzitu. Po ovládnutí Dobrovolnickou armádou byl mobilizován a poslán do Jekatěrinoslavi. V r. 1920 byl evakuován z Krymu (Feodosie) do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V říjnu 1922 byl přijat na Filozofickou fakultu Lublaňské univerzity. V r. 1923 se stal redaktorem bělehradského časopisu Meduza, po zákazu jeho vycházení byl z Bělehradu vypovězen. Odjel do Vídně a odtud 8. srpna 1923 přijel do Československa. V říjnu téhož roku začal studovat na Ruské právnické fakultě v Praze. Byl členem literárního uskupení Poustevna a členem revizní komise Ruského studentského svazu. Svobodný zednář. Koncem léta 1924 odjel do Francie, kde vystudoval elektrotechnické kurzy na Ruské lidové univerzitě. Pracoval jako redaktor satirického časopisu Uchvat, jako fotograf a řídil nakladatelství Pticelov. Byl členem různých literárních kroužků. Za druhé světové války pracoval v Německu ve Frankfurtu nad Mohanem. V r. 1941 se vrátil do Paříže, kde se zabýval zinkografií. Po r. 1945 vstoupil do Komunistické strany Francie a do Svazu sovětských patriotů. Pracoval ve Francouzském historickém archivu a od r. 1948 jako elektrotechnik v soukromé firmě. Spolupracoval s redakcemi novin Sovetskij patriot a časopisu Novaja zemlja. V r. 1948 dostal sovětský cestovní pas, v r. 1958 se vrátil do SSSR.