Vjačeslav Michajlovič Lebeděv

Pocházel z dědičné šlechty. Dětství prožil na rodinných usedlostech ve Voroněžské gubernii, ve vsi Stupino ve Voroněžském újezdu a ve vsi Glušincy v Zadonském újezdu. V r. 1913 publikoval své první verše ve voroněžských novinách Don. V r. 1915 maturoval na 2. chlapeckém voroněžském gymnáziu a začal studovat na petrohradském Institutu dopravních inženýrů. V r. 1916 byl mobilizován a jako junker přestoupil na Nikolajevské inženýrské učiliště. V témže roce byl po dokončení studia odvelen na Rumunskou frontu ke 4. armádě v hodnosti praporčíka. V lednu 1918 byl demobilizován, odjel do Kyjeva a v listopadu téhož roku vstoupil do Dobrovolnického jízdního sboru, zformovaného v Kyjevě generálem F. A. Kellerem. Po dobytí Kyjeva Rudou armádou se přidal k Dobrovolnické armádě generála Děnikina, v níž sloužil u 3. jízdního pluku. Byl těžce raněn do ruky (utrpěl 70% ztrátu hybnosti). V r. 1920 byl evakuován do Bulharska, kde se léčil v nemocnici v Sofii. Zabýval se literární a novinářskou činností, publikoval v časopise Rossija. Byl čestným členem a tajemníkem Svazu ruských válečných invalidů v Bulharsku. Odjel do Rakouska, kde se léčil v sanatoriu v Maria Enzersdorfu nedaleko Vídně. 18. června 1922 odjel z Vídně do Bratislavy a 25. června přijel do Prahy. V říjnu téhož roku začal studovat na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT. Studia dokončil v r. 1932 se specializací na projektování mostů a železnic. Pracoval v různých českých firmách. Byl členem literárního uskupení Poustevna (od podzimu 1922), účastnil se zasedání literárního kroužku Daliborka. Byl členem Svazu ruských válečných invalidů v ČSR a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1928). Publikoval v novinách a v časopisech Vozroždenije, Rossija i slavjanstvo, Ruľ, Nedelja, Za svobodu!, Deň russkogo invalida, Russkaja mysľ, Studenčeskije gody, Gody, Svoimi puťami, Volja Rosii, Na rubeže, Sovremennyje zapisky, Zveno, Meč, Bjulleteň Sojuza russkich invalidov v ČSR, v antologii Jakor’ a ve sborníku Nov’. Nejčastěji spolupracoval s pražským časopisem Centraľnaja Jevropa jako kritik a překladatel poezie z češtiny do ruštiny. Účastnil se literárních polemik v ruských periodikách. Po konci druhé světové války publikoval v časopise Mosty, Novyj žurnal a v pražských ruských novinách Naša žizň (1956). V r. 1969 vyšly jeho básně v překladu H. Vrbové v časopisech Studentské listy a Plamen. V r. 1956 získal československé občanství. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově. Pseudonym: Viktor Ljapin, V. L‑ev, L‑ev, V. М.