Venedikt Alexandrovič Mjakotin

Vystudoval Historickou a filologickou fakultu Petrohradské univerzity (1888 – 1891). Byl členem redakce časopisu Russkoje bogatstvo (1897 – 1902). V r. 1901 byl z politických důvodů zatčen a vypovězen do města Valdaj. Po návratu do Petrohradu učil od r. 1906 na různých středních a vysokých školách. Spolupracoval na encyklopedickém slovníku F. A. Brokgauze a I. A. Jefrona. Byl členem rady Svazu osvobození. V r. 1909 se podílel na založení Dělnické národně-socialistické strany, v r. 1917 se stal jejím předsedou. Byl jedním ze zakladatelů a poté vedoucím představitelem Svazu obrození Ruska (1918). V r. 1919 spolupracoval s proděnikinovskými novinami Utro Juga. V r. 1920 byl kvůli činnosti ve Svazu obrození Ruska zatčen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl zmírněn na doživotí a na přímluvu V. G. Korolenka byl M. nakonec propuštěn. V září 1922 byl vypovězen ze sovětského Ruska. Odjel do Berlína, přednášel v Ruském vědeckém institutu. Do Československa přijel 24. srpna 1924. Stal se profesorem Ruské lidové univerzity v Praze. Byl jedním z autorů návrhu na založení Ruského zahraničního historického archivu v Praze, tajemníkem jeho vědecké komise (od r. 1925) a členem jeho rady. Byl prvním předsedou ústředního výboru Dělnické národně-socialistické strany a předsedou pražské pobočky této strany, členem Ruské akademické skupiny, Ruské historické společnosti, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a členem vedení Česko-ruské jednoty. Spolupracoval s celou řadou ruských a zahraničních časopisů. V r. 1928 odjel na přechodnou dobu do Bulharska, přednášel ruské dějiny na Sofijské univerzitě. Zemřel v Praze, Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.